Jak udělat čirý cider?

Můj domácí cider byl oproti těm kupovaným kalný. Není to chyba, dokonce může mít bohatější chuť, ale nevypadá to tak pěkně. Nejhůře vypadají žmolky, které vzniknou z usazeného kalu, když láhev dlouho stojí. Takže co se s tím dá dělat?

První řešení, co jsem zkoušel,  je později lahvovat. Vykvašený cider se postupně čistí sám, takže jsem ho stočil, nechal usadit kaly a za čas znovu. Tím se docela vyčistil, ale když při lahvování přidám trochu cukru nebo moštu kvůli perlivosti, tak se stejně ještě zakalí. Navíc takto cider před lahvováním prokvasí úplně do sucha. Výsledný cider byl chuťově výborný, leč stále kalný.

Se stejným ciderem jsem vyzkoušel čiření pomocí čičící sady na víno. Je to bentonit, želatina a ještě jedna složka, kterou už si nepamatuju. Hned na začátku se mi moc nelíbilo, že bentonit se nejprve nechá nabobtnat ve vodě a pak i s vodou ho cideru přidám. Není to moc vody, ale nelíbí se mi to, voda do cideru nepatří. Výsledný cider byl docela čirý, ale chuťově chudý a dokonce i ztratil barvu. Tudy cesta nevede.

Čiřit se dá i pomocí bílku, opět trochu to pomohlo, ale výsledek nebyl nijak skvělý. Takže nakonec jsem se rozhodl pro pořízení filtru. Filtr pro domácí výrobu je trochu problém. Většina je dělaná pro větší objem a nejsou úplně levné. Takže na doporučení jsem si pořídil filtr Colombo.

Cider před filtrováním jsem nechal normálně prokvasit a když už se začal čistit, tak jsem ho stočil od kalů. Pak jsem ho nechal den ustát a přefiltroval. Výsledek vypadá velice pěkně, chuť je výraznější, zůstalo z ní vše důležité, barva zůstala. Je to trochu dražší cesta kvůli pořízení filtru a filtračních desek, ale u 100l cideru už to stojí za to.

Povidla v horkovzdušné troubě

Nedělám povidel moc, posbírám švestky a je to na tři nebo čtyři sklenice. A za týden další. Co se mi nejvíce osvědčilo je dělat je v horkovzdušné troubě. Mám švestku bosenskou a ta má obrovské hodně sladké švestky, které jdou dobře od pecky. Ona je teda spíš nemá, než má, protože každý rok bojuju s pilatkou, ale to je jiný příběh. Letos to bylo nerozdobně, takže nějaký švesky byly.

Švestky je potřeba umýt, vytřídit jen pěkné a ty vypeckovat. Vypeckované švestky dám do skleněné mísy na pečení a dám je nepřikryté do trouby na 150C. Nejdříve změnknou a začnou pouštět šťávu, a pak začnou pomalu houstnout. Tyhle švestky není potřeba ani doslazovat ani okyselit. Některé to potřebují, cukr povidla konzervuje, dokyselují se octem. Slupky v povidlech normálně nechávám, částečně se rozvaří a občas kousky zůstanou, nevadí to. Ještě horké povidla dám do zavařovaček a to je celé. Skladuju v chladu a celou zimu pak mlsám, domácí jsou vždycky lepší.

Skvělé skleněné láhve pro uchování moštu

Láhev mléko 1.00 bezbarevná T.O 48

Jablečný mošt je moje tradiční podzimní téma. Letos to bude o láhvích. Už umíme mošt vylisovat a pasterovat, ale co s ním dál ať nám vydrží na celý rok? Pasterovaný mošt má okolo 70C a takový poklad nalévat do PET lahví je škoda. PET lahve jsou sice velké, lehké a snadno dostupné, nejsou však určeny pro teplé nápoje, navíc ani není možné pořádně umýt. Pro uchování moštu jsou rozhodně lepší láhve skleněné, stačí jen trochu pohledat, nabídka je velká.

Skvělá volba jsou láhve na mléko, jsou litrové, dobře se čistí a nepotřebujete žádné další vybavení pro jejich uzavírání. Víčka se dají koupit samostatně asi za korunu kus. Tyto láhve se dají objednat třeba ve Valticích u firmy Bricol zhruba za desetikorunu kus.

Chcete si vyrobit cider? Je to snadné

Rubín je výborná moštová odrůda jablek

Dovolím si reagovat na článek v lidovkách "Chcete si vyrobit cider? Není to snadné". Nemyslím si to. Je kumšt vyrobit špičkový cider, ale není problém v domácích podmínkách vyrobit cider, který je dobrý. Spektrum chutí je široké a každému může chutnat něco jiného, chce to jen odvahu a nebát se.

V článku je řeč o výběru odrůd a tom, že u nás nerostou. Ano je to hledání a experimentování, ale odrůd, které jsou vyloženě nevhodné je málo. Nevhodná je třeba golden delicius a to protože je moc sladká. Cukr se přemění kvašením na alkohol a výsledná chuť je mdlá. Stačí je ale namíchat s kyselejšími jablky. Vůbec nezáleží na tom, jak jablka vypadají. Nemusí to být žádní krasavci. Vhodné jsou odrůdy, které se dobře moštují, které jsou trochu kyselé (kvůli chuti), trochu sladké (kvůli alkoholu) a trochu trpké (kvůli čištění). V každém případě by to ale měly být jablka zdravé a zralé.

Ohledně teploty kvašení to taky není tak komplikované. Špatně se bude dělat cider v paneláku, kde je 22C. To je moc vysoká teplota, cider pak kvasí moc rychle a ztratí vůni. Kdo má domek, tak najít místo, kde je teplota trochu nižší než v pokoji a trochu nemá moc výkyvy není problém.

Kvašení v láhvi je potřeba si zkusit, pokud se to nepovede, pak cider buď není perlivý, což není katastrofa, nebo v lahvi kvasí moc a hrozí její roztržení.

A zbytek? Mošt se dá vyrobit v moštárně, vybavení moc potřeba není. Chce to prostě hlavně odvahu. Třeba se to napoprvé nepovede, ale vyrobit cider není nic komplikovaného. Pokud si cider chcete vyrobit, řadu informací najdete na diskuzním fóru www.domaci-cider.cz.

O starém červeném rybízu

květ červeného rybízu

Prázdniny to byly vždycky jahody, les, borůvky no a ať mu nekřivdím, tak taky rybíz. Rybíz ze kterého se uzobávalo (to ještě šlo), rybízová buchta (ta byla výborná) a nekonečný rybíz, který se trhal na marmeládu (a to nás nebavilo). Rybíz červený, který byl jistota jistot, rybíz černý, který když opravdu dozrál byl vynikající a rybíz bílý, podivnost podivná.

Jak šel čas, tak rybíz pomalu mizel ze zahrádek, asi aby nepřekážel. Staré keře ubývaly, nehodí se k anglickému trávníku  a když už někde je rybíz, tak spíš moderní stromkový. Takové košťátko, na kterém roste pár kuliček. Marmelády (ktrerým se už nesmí říkat marmelády) se kupují v obchodě a rybízová buchta zmizela.

Když jsem koupil dům se zahradou, chtěl jsem nechat co nejvíce věcí původních. Paní měla staré keře rybízu a to jsem zatím nikdy neviděl. Keře dole obkládala kameny, aby nerostly nové výhony a ty staré nechávala růst. Největší keř měl větve tak čtyři centimetry v průměru. Mohutné staré černé větve a světe div se, rybíz stále rodil. Podle všech dobrých rad rybíz nejvíc rodí na tříletých větvích. Takové, ale ten keř snad ani neměl.

Zkusil jsem ho prožezat a to opravdu pilkou, tohle na kleště nebylo. Dal jsem pryč kameny a první rok jsem ubral tak třetinu větví. Další rok to stejné a nyní po pěti letech je keř krásně omlazený a rodí. Starý keř s dobrými kořeny, kterému nevadí ani mráz ani sucho. Poctivý červený rybíz.

Vrba Cider 2012

Je květen a jak dopadl loňský cider už je jasné, tož je čas rekapitulovat. Jak už jsem psal dřív, rok to byl extrémní na množství jablek. Udělal jsem pět várek, na kterých jsou nálepky jako VJ1 nebo ČP3. Ty první jsou z valašské jadrničky a ty druhé z českého panenského. Valašská jadrnička je na cider skvělá, jablka mají jak cukr, tak kyselinku a k tomu nádherné aroma. Jsou šťavnaté, takže se dobře lisují a navíc se špatně skladují. České panenské taky není špatné, ale je moučné, hůř lisuje a víc trpké, což dělá drsnější chuť.

Valašká jadrnička 1

Valašská jadrnička

Cider jsem dělal 15.9, jsou to první zralé jablka. Cukernatost moštu 13NM, nepřislazováno, nefiltrováno. Použil jsem kvasinky BS10. Kvasil ve skleněném demižónu při teplotě tak 13C. Koncem prosince šel do lahví, při lahvování jsem ho doplnil trochou pasterovaného moštu. S tímhle jsem byl na ochutnávce ciderů a zdá se, že chutnal.

Cider má krásnou žlutooranžovou barvu, krásnou vůni jablek a příjemnou ovocnou chuť. Bohužel přidáním moštu je v lahvích kalný a na dně jsou žmolky. Ale určitě můj nejlepší kousek sezóny.

Valašská jadrnička 2

Tenhle jsem dělal později a vkládal do něj velké naděje. Jednak proto, že jablka byly zralejší a taky proto, že jsem s ním nemusel spěchat na výstavu. Lisoval jsem 6.10, podmínky byly podobné, jen kvasil při nižších teplotách. Dlouho si udržoval vůni, ale pak se to zlomilo a vůně začala mizet. Nějak jsem nestíhal, tak byl dlouho v demižónu a do lahví šel až v březnu. 

Barva opět do oranžova, ale méně, je ale ještě víc kalný a v chuť nemá tak lahodnou. Je tam víc trpkosti, což jsem nečekal. Možná jsem ho nechal kvasit moc dlouho, jinak si to nedovedu vysvětlit. Takže taky dobrý, jen jsem od něj čekal víc.

České panenské 1

České panenské

Jablka jsou ze dvou hodně starých jabloní a jsou malá a trpká. Tahle odrůda je skvělá na štrůdl, protože je kyselá, to štrůdlu dá chuť. Tuhle várku jsem začal 24.8. Je to brzo a nemá to smysl. Jablka ještě nejsou úplně zralá a cukernatost byla jen 9NM. Výsledek je trpký a nestojí za námahu.

České panenské 2

O trochu později 8.9. jsem dělal další várku. Na téhle várce jsem zkusil maceraci, drcené jablka jsem nechal den ležet v chladu než jsem je lisoval. Mošt nebyl tak voňavý jako u jadrničky a když šel do lahví zdál se mi průměrný.

Cider má žlutozelenou barvu a trochu jablečné vůně si uchoval a oproti jadrničce trpčí chuť. Po několika týdnech v lahvi se ale původní drsná chuť docela zakulatila a vyniká svou délkou. Dopadlo to výrazně lépe, než to během celého procesu vypadalo. Zkvašený mošt z panenek má v sobě něco protivného jako aceton, ale časem to zmizelo a zvýraznila se zpět chuť jablek. Prostě příjemné překvapení.

České panenské 3

Tak tohle byl jen malý kousek, který jsem si odlil 3.11, když jsem dělal mošt. Mošt sladký jak cumel, 13NM což je u panenek hodně. Výsledek podobný jako u předchozího vzorku, jen mírně ušlechtilejší.

Ročník to byl docela povedený. To co jsem udělal už nejsou křivohubky a příjemně se to pije. Trochu to kazí estetika a pomalu pokukuju po filtru. Všechno jsem dělal ze svých jablek a odrůdově zase víc tuším jak chutná jadrnička a jak panenka. Přestal jsem přidávat curk při lahvování a přidávám mošt. Na chuť a perlivost to má blahodárné účinky, na krásu bez filtrování to není, uvidíme co bude příští rok. 

Čmelín - domek pro čmeláky

Minulý rok jsem pozoroval jabloně, když kvetou a s překvapením jsem zjišťoval, že to zdaleka nejsou jen včely, co v květech bzučí. Bylo tam poměrně dost čmeláků. Takový čmelák je na tom ale mnohem hůř, žádný med z něj nekouká a tak mu nezbývá, než aby se o sebe postaral sám. Jenomže opylovat stromy zvládne skvěle a to dokonce i v horším počasí.

Během minulého roku jsem narazil na články o čmelínech, domek, který čmelákům poskytne útočiště. Ten nápad mne zaujal, jen v létě to už nedávalo smysl. Čmeláci se ubytují na jaře a pak už se nestěhují. I když venku zrovna sněží, tak do března není zas tak daleko. Ideální čas si čmelín pořídit a připravit se na první návštěvníky. Více si můžete přečíst na webu www.cmelaci.cz.

Co mne naučil rok 2012 o cideru

Tohle je ještě ten loňský, letošní bude až v lednu

Letošní rok byl vyjímečný. Ačkoliv jarní mrazy způsobily na mnoha místech problémy, u nás na severním kopci v době květu bylo nádherně a jablek bylo opravdu hodně. Jsou to tři staré stromy na zahradě, takže žádný sad a přesto výnos je 25q na hektar. Pro mně to znamenalo 11q jablek a s tím už se dá lecos podniknout. Ale mělo to i druhou stránku, většinu času o víkendech jsem věnoval sbírání jablek a na cider moc času nezbylo. I tak jsem se toho dost naučil.

Tou první důležitou věcí je zralost jablek. První jablka mám už v září, když z nich udělám mošt, tak je dobrý, ale cider z nich nestojí za tu námahu. Tyhle jablka jsou trpká a mají málo cukru. V moštu to ještě není tak cítit, toho cukru je tam dost na to, aby byl chutný, ale po vykvašení vyleze trpkost a všelijaké protivné chuti a najednou je poznat, že ty jablka nebyly zralé. Na dobrý cider musí být zralé jablka a nemá cenu to uspěchat. Pěkný přehled o zralosti jednotlivých odrůd je na webu ovocnářské unie.

Druhá věc je vůně. Pokud jde o chuť, tak ta by se ještě dala trochu upravit. Jakmile ale cider ztratí vůni nebo chytne nějakou špatnou, tak už se to jen tak nespraví. Tohle je poznat už v prvním týdnu. Čich je nesmírně citlivý a prozradí i chyby, které by chuť ještě snesla. Cider si musí uchovat lákavou vůni po celou dobu kvašení. Jakmile ji ztratí, už ji znovu nezíská. Postupně jsem zkoušel několik vzorků ze stejné odrůdy. Ty ze zralých jablek, které kvasily už při nižší teplotě voní, ty které začaly v září z prvních jablek jsou cítit vším možným jen ne jablky.

A taky jsem letos zdokonalil pasteraci moštu, takže z těch prvních jablek bude mošt kyselouš.

Květ české pannenské

Letošní kvetení byla pastva pro oči

Jak uchovat jablečný mošt

Venku sněží a to je teprve ideální čas pro jablečný mošt

Letos se urodilo jablek více než obvykle a co s nimi? Padaná jablka dlouho nevydrží, ve výkupu se platí 1,50kč za kilo. Můžete udělat mošt, o tom už jsem psal dříve. Ale jak ho uchovat? Už dříve jsme zkoušeli ho zavařit, ale není to ono. Ohřátím moštu se vždy vytvoří trochu pěny a ta ve sklenici zůstane. A tak jsem hledal, jak na to jinak.

Nejlepším pomocníkem je elektrický zavařovací hrnec. Není to taková romantika jako když praská v kamnech, ale za to to jde rychle a při správné teplotě. Jablečný mošt se pasteruje 20 minut při 70C. Pokud je teplota vyšší, pak už je to poznat na chuti, pokud je nižší, pak je zase větší šance že se zkazí. Udžet přesnou teplotu na kamnech nebo na vařiči je náročné. A jaký je váš největší hrnec? Já mám 9l a to jde pomalu. Navíc elektrické zavařovací hrnce mají dole vypouštěcí kohout. To je skvělé pro lahvování, pěna která se tvoří ohřátím se drží nahoře a kohout pěkně odpouští mošt ze spodu.

Takže jak na to?

Čerstvý mošt nechte odstát, nejlépe v chladu. Kal sedne dolů a nahoře vznikne pěna. Hadičkou odsajete čistý mošt uprostřed a ten nalijete do elektrického zavařovacího hrnce, teplotu nastavit na 70C a jakmile se ohřeje, tak počkat 20 minut, hrnec necelých 30l. Pěnu nahoře je dobré sebrat, dělám to kovovým sítkem na čaj. Mezitím je potřeba dobře umýt láhve, napustit úplně plné a zavřít ještě horké. Dobrá volba je použít skleněné láhve na mléko.

Saturejka horská

Saturejka horská

Na skalách na chorvatském pobřeží jsem tuhle bylinku potkal mockrát. Lístky má téměř jako rozmarýn, když se rozemne voní po citrónu, trochu jako meduňka. Nevoní jako tymián, není to to Yzop a saturejka přece vypadá úplně jinak.

Nakonec se ukázalo, že to saturejka je, ale ne ta naše zahradní, ale horská. Je to keřík podobný jako rozmarýn, jen menší a opravdu nádherně voní a vytváří překrásné scény na skalách.

Zdá se mi že jsem motýl, který si vzal do hlavy ...

Pilatka jabloňová

Po další prohrané partii s pilatkou švestkovou jsem se podíval na jabloně. Letos to vypadá na bohatý rok, všechny jabloně jsou obsypané. Když se ale podívám pod strom, tak tam leží stovky opadaných ani ne centimetrových jablek.

Letos bude jablek zase víc

Po rozkrojení ty opadané obsahují trus a červíka. Vypadá velmi podobně jako u švestky, takže asi se nepletu, že to je pilatka jablečná. Trochu mě děsí to množství, které na zemi leží. Pokud je v každém červík, který se zavrtá do země, pak se příští rok mám na co těšit.

Pilatka jablečná

Bezové víno

Bezové květy zatím jen nasucho

Bezové víno bylo moje největší překvapení loňského roku. V době, kdy bezy kvetly, tak bylo slunečno a květy krásně provoněné. Z bezu jsme dělali sirup, to je lahůdka, ale bezové víno jsem považoval za bolehlav nehodný vyzkoušení. No, ale neodolal jsem. A výsledek byl skvělý, zlomyslně jsem to zkusil pár přátelům nalít bez varování. Sauvignon! No teda Bezignon.

A jak jsem to udělal? Z natrhaných květů černého bezu jsem udělal nálev, květy v láhvi od okurek jsem zalil ještě teplou převařenou vodou a nechal luhovat pár hodin. Vodu jsem bral ze studny ne z vodovodu. Po vyluhování jsem nálev scedil a přidal cukr. Použil jsem glukopur, řepný cukr se na kvašení nehodí, nechává po sobě pachuť. Nálev sám o sobě prakticky nemá cukr, takže potřebujeme dosladit do 20NM. Do oslazeného nálevu se přidají kvasinky, já použil sektové a šup do demižónu s bublátkem (ámeričani tomu říkají Air Lock).

Víno kvasím v chladu a po tmě, není kam spěchat a takhle si udrží tu omamnou vůni bezu.

Bezy právě kvetou a ve sklepě už bublá ročník 2012.

A je po švestkách

V plodu je červík pilatky 

Minulý rok jsem na švestku zkoušel výluh z Quassia Amara a pomohlo to. Letos jsem optimisticky švestku nestříkal a vypadadá to dost špatně. Švestka nádherně kvetla a nasadila hromadu plodů.

Rozkvetlá švestka

Po dvou týdnech už většina plodů opadala. Pilatka. Potvora jedna. Tahle vosička naklade vajíčka a ve švestce máme nového nájemníka. Na první pohled to vypadá, že je všechno vpořádku.

Z této strany jako by se nic nedělo

Jenomže stačí se podívat pořádně a hledat malou černou tečku.

Tahle tečka neznamená nic dobrého

No a z téhle už nic nebude. Stačí ji rozkrojit a uvnitř je potvůrka, kterou tam vidíme neradi. A tenhle trempík se ještě rád stěhuje, jednu švesku vydlabe a než spadne na zem, tak se přestěhuje do další. Ach jo.

červík pilatky

Jak dlouho umírá strom?

O tyhle třešně se už roky nikdo nestará. Je to starý sad u lesa ve stínu na obecním pozemku. Většina větví už je suchá a třešní taky moc nedozraje. Ale ty stromy to nevzdávají. Každé jaro znovu vykvetou a je to neuvěřitelné vidět ty suché větve a na nich květy.

První sněženky

Jaro se blíží

Sněženky jsou po zimě fascinující zjevení. Podívejte se na jejich konstrukci. Naprosto dokonale připravené pro těžké podmínky. Úsporné a pevné. Dva listy s ostrou špicí, která proráží zmrzlou půdu. V listech je zabalený květ, ale pro jistotu má ještě další dva listy kolmo k těm vnějším, které ho chrání. Květ se nad zem dostane v ose a teprve potom se vychýlí do boku. Vymyslel by to někdo lépe?

Tak zima nakonec přišla

Vypadalo to slibně, zima poklidná, žádné velké mrazy už jsem si říkal, že by to tak mohlo vydržet. No a máme tady už druhý týden pod -10C. Naštěstí to ale nebude jako v roce 1929, tehdy pomrzla polovina jabloní. Po letošní zimě se nejvíce bojím o třešeň, je to tříletý stromek a takovou zimu ještě nezažila. Taky moc šancí nedávám rozmarýnu, ale ten prostě na naše zimy není.

Zimanezima

jabloň koncem ledna

Letošní zima je a není. Mrzne, nemrzne. Sněží, nesněží. Tak jako jablka u nás rostou a nerostou a proto je dovážíme z Brazílie.

Tuhle jabloň jsem potkal kousek od Holešova a byla nádherná. Od západu se hnala fronta s tmavým mrakem plným sněhu a od východu svítilo slunce. Polovina stromu byla opadaná a polovina plná jablek, které zářily na slunci oproti tmavému mraku.

Letošní zima je a není.

Most přes zimu

Ořechy a semínka slunečnice

Je zima a na zahradě se neděje nic. Teda skoro nic. Pár ořechů je ještě na stromě, a tak sklízím a obdivuju jejich důmyslnost. Je to takový malý trezor a klidně si dovedu představit, že v něm budou šaty pro popelku. Jablka co zbyly na stromě jsou pomrzlé a k jídlu už to není. Stejně tak pár kuliček rybízu nebo švestky. Ale ořechy? To je festovní záležitost připravená na zimu.

Poslední dva roky co ten ořech pozoruji, vidím, že je trochu nemocný. Možná i polovina je ořechů nedoroste, jsou černé a plesniví. Podle toho co jsem četl, by to mohla být antraktóza. Letos tedy všechny popadané listy spálím a uvidíme, třeba to zabere.

No a když se tak nic neděje, tak se alespoň snažím nalákat sýkorky na náš severní svah. Vůbec se jim nechce a jsou pěkně mlsné. Vyzobou si slunečnicové semínka a jiné neberou.

Krmítko

1+KK s výhledem do zahrady

Naposledy jsem dělal krmítko někdy na základní škole v pracovní výchově. Však ptáci si nějak poradí i bez něj. A taky že jo, jenomže pak chybí na zahradě. Takové krmítko na zahradě není na parádu nebo jen útulek pro bezmocné. To je docela dobrý kšeft s ptačím komandem. Ptáci se naučí chodit do zahrady a když už tam jsou, tak vyzobou leckterého červíka a já pak nemusím stříkat chemii na stromy.

Alespoň k tomuhle jsem letos došel. A to moje znalost ptáků odpovídá dětskému leporelu: sýkorka, vrabec, kos, ... No doufám, že to ještě doženu. Ostuda, že spíš poznám barvu v hexadecimálním zápisu než pěnkavu.

Zatím pěkně zobou, slunečnice jim chutnají.


A perla na závěr: za rok je jedna rodinka sýkorek schopna posbírat až 150 kilogramů hmyzu.

Česnek napotřetí

Česnek z obchodu je většinou jalový. Pěkně vypadá, ale chuť je slabší. Tak jsem se pustil do jeho pěstování, jen mi to zatím moc nevychází.

Džambul 2011

První rok jsem zkusil česnek z obchodu. Zasadil jsem ho na jaře stejně jako cibuli. Výsledek? Takové malé nic.

Druhý rok jsem na to šel fundovaněji. Googlil jsem, hledal, četl. Většina česneku se sází na podzim (no chápu že to není žádný objev, ale já to nevěděl). V červenci jsem vyrazil na česnekové slavnosti do Buchlovic, okukoval všechny možné druhy a pak pak jsem jeden vybral - Džambul. V papírovém pytlíku jsem si ten poklad dovezl domů a čekal do podzimu. Na podzim jsem zasadil a pak čekal a čekal. Výsledek? Takové větší malé nic. Ale chuť má skvělou. Byl na místě, kde je míň slunce a taky se mi zdálo, že byl dost hluboko.

Zítra mě čeká třetí pokus. Žádné velké kypření jako loni, bude na teplejším místě a pěkně jen 5cm hluboko. Snad už se to povede.