Krmítko

1+KK s výhledem do zahrady

Naposledy jsem dělal krmítko někdy na základní škole v pracovní výchově. Však ptáci si nějak poradí i bez něj. A taky že jo, jenomže pak chybí na zahradě. Takové krmítko na zahradě není na parádu nebo jen útulek pro bezmocné. To je docela dobrý kšeft s ptačím komandem. Ptáci se naučí chodit do zahrady a když už tam jsou, tak vyzobou leckterého červíka a já pak nemusím stříkat chemii na stromy.

Alespoň k tomuhle jsem letos došel. A to moje znalost ptáků odpovídá dětskému leporelu: sýkorka, vrabec, kos, ... No doufám, že to ještě doženu. Ostuda, že spíš poznám barvu v hexadecimálním zápisu než pěnkavu.

Zatím pěkně zobou, slunečnice jim chutnají.


A perla na závěr: za rok je jedna rodinka sýkorek schopna posbírat až 150 kilogramů hmyzu.

Česnek napotřetí

Česnek z obchodu je většinou jalový. Pěkně vypadá, ale chuť je slabší. Tak jsem se pustil do jeho pěstování, jen mi to zatím moc nevychází.

Džambul 2011

První rok jsem zkusil česnek z obchodu. Zasadil jsem ho na jaře stejně jako cibuli. Výsledek? Takové malé nic.

Druhý rok jsem na to šel fundovaněji. Googlil jsem, hledal, četl. Většina česneku se sází na podzim (no chápu že to není žádný objev, ale já to nevěděl). V červenci jsem vyrazil na česnekové slavnosti do Buchlovic, okukoval všechny možné druhy a pak pak jsem jeden vybral - Džambul. V papírovém pytlíku jsem si ten poklad dovezl domů a čekal do podzimu. Na podzim jsem zasadil a pak čekal a čekal. Výsledek? Takové větší malé nic. Ale chuť má skvělou. Byl na místě, kde je míň slunce a taky se mi zdálo, že byl dost hluboko.

Zítra mě čeká třetí pokus. Žádné velké kypření jako loni, bude na teplejším místě a pěkně jen 5cm hluboko. Snad už se to povede.

A už to kvasí I.

Letos to vypadalo s ciderem špatně. Jadrnička neměla jablka vůbec a českých pannenských bylo málo. Navíc opravuju střechu a tak tomu chyběla ta podzimní idylka.

České pannenské jsou docela kyselé jablka, které mají málo šťávy. Jsou to skvělé jablka na sušení a na štrůdl. Mošt z nich je hutný, kyselý, někdy i trochu červený. Ale je ho málo. Tak jsem koupil ještě bedýnku rubínů, sladkých a šťavnatých. Tohle celé dohromady jsem vylisoval a měl jsem 15l výborného moštu, docela sladkého 14,5NM i docela kyselého. Ač bych se rád chemii vyhnul, tak nádoby vyplachuju roztokem disiřičitanu draselného.

Kvašení jsem zkoušel jak nadivoko tak se šlechtěnými kvasinkami. Zatím ta druhá možnost dopadá lépe. Takže jsem minutu před zavíračkou vlítl do vinařských potřeb a pořídil šlechtěné kvasinky, tentokrát BS10. Ty by měly kvasit i při nižších teplotách, což je dobré pro udržení vůně a chuti původního  moštu. Kvasinky nechám rozkvasit ve skleničce moštu tak hodinu a pak je přidám do demižonu. To už pění a voní jako kvásek do chleba.

Do demižónu dávám ze začátku méně moštu, protože při prvním kvašení mi většinou přetekl a ze stejného důvodu na něj nedávám kvasnou zátku. No a hlavně kvasit v chladu. Pomalinku.

Pokud se zadaří, tak tenhle cider povezu na ochutnávku ciderů, která se tak trochu chystá.

Cider, nápoj který nás minul?

Vrtá mi hlavou otázka. Čím to je, že se u nás nedělal cider? Odpověď nemám a tak budu fabulovat.

Letošní cider teprve začíná kvasit

Cider je lehce alkoholický nápoj a v konkurovaly mu pivo, víno a medovina. 

Pivo se vařilo už ve starověku. Na přípravu je ze zmíněných nápojů nejsložitější, ale jeho výhodou je, že se dá vařit celý rok. Není tak závislé na regionu a počasí. Domácí vaření bylo vcelku běžné, ve středověku pak jeho výroba byla vázána právem varným. Díky tomu, že se dalo vařit celý rok se nemuselo ani dlouho skladovat.

Víno má také dlouhatánskou historii. Znali ho římané, píše se o něm v bibli. Výroba je vcelku jednoduchá, ale potřebuje kvalitní hrozny. Ty nerostou všude. Mošt z kvalitních hroznů obsahuje dostatek cukrů k tomu, aby mohlo víno vykvasit do cca 12% alkoholu. Díky tomu se pak lépe skladuje než pivo a déle vydrží. Výroba vína byla od středověku také regulována.

Medovina je asi jednodušší na výrobu než pivo, vydrží dlouho, dá se vyrábět celý rok, ale suroviny jsou na ni drahé. Těžko říct, jak drahý byl med ve středověku, v každém případě se medovina pila víc než dnes.

No a co cider? Výroba je jednoduchá, sezónní, skladování špatné. Jablka se v čechách i na moravě pěstují velmi dlouho. Pokud jde o vybavení nebo potřebné znalosti, tak ty se moc neliší oproti tomu co potřebuje vinař. V tom problém být nemohl. Oproti vínu by dokonce výroba cideru nebyla tak vázána na  teplé lokality. Jabloně rostou dobře po celém našem území.

Pokud jde o výnos, pak z hroznů je tak 12t/hektar u jablek to je kolem 3t/hektar. Z jablek tradiční technologií získáme 50% moštu, z hroznů 70%. Pokud cena pozemku by byla tím rozhodujícím faktorem, pak cider bude 5x dražší než víno. To by mohl být jeden z důvodů.

Lisování jablek je energeticky mnohem náročnější než lisování hroznů. Tohle by také mohl být jeden z faktorů. Pokud by se cider dělal ručně, tak drcení jablek by trvalo dloouho a opět zdraží výrobu cideru oproti vínu.

Nebo byl problém v regulaci? Že by neexistovalo to správné právo 'ciderné'? Nebo je problém v chuti? Že by tahle chuť se u nás historicky neujala. Nebo jsme ho jen neznali?

Jak se dělá jablečný mošt?

Podzim, jabloně finišují svou celoroční dřinu. Co s nimi? No proč ne jablečný mošt? Dá se vypít a dá se z něj udělat řada dalších dobrot.

České pannenské ze staré jabloně

Mošt se dá vyrobit z každé odrůdy, ale některé jsou na mošt vhodnější, říká se jim moštové odrůdy. Ty nevhodné jsou buď moc 'moučné' a výsledný mošt je kalný nebo jsou moc vodnaté a mošt je fádní. V každém případě, jablka na mošt nemusí (taky většinou nejsou) být takoví krasavci jako jsou ty vyfocené na krabicích jablečného džusu. Ideální jablka musí být trochu kyselé, trochu sladké a ne moc suché. Na velikosti nezáleží. Nesmí být plesnivé ani nahnilé, potlučené nebo červivé se dají vykrájet. Jablka musíme před moštováním opláchnout.

Nejjednodušší způsob jak z nich dostat mošt, je nechat si ho vylisovat v moštárně. Moštárny provozují většinou svazy zahrádkářů. Není to drahé, je to rychlé a jednoduché. Mají většinou hydraulický lis, kde je výtěžnost cca 70%. Ale není to takové dobrodružství, jako si mošt udělat doma.

Pokud přemýšlíte o odšťavňovači, tak tudy cesta nevede. Je to moc práce, to už raději zajeďte do moštárny. Seznam moštáren najdete třeba na diskuzním fóru domaci-cider.cz.

Lisování se dělá na dva kroky, nejprve se jablka nadrtí a pak se lisují. Pro drcení se používá drtička. Dříve se drtilo například kládou podobně jako v hmoždíři a nebo válcováním v kamenných žlabech. Dá se použít i nástavec na vrtačku. No a někteří používají i drtič větví. Drcené jablka hnědnou, tak by to nemělo trvat moc dlouho, je potřeba aby všechny nádoby i nástroje byly čisté a čím víc bude jablko v kontaktu s kovem, tím méně vitamínu C.

Pro lisování budeme potřebovat lis, a to buď ruční nebo hydraulický. Ten druhý má větší výtěžnost, ale to co navíc získáme může ovlivnit chuť celého moštu. Velikost lisu by měla odpovídat použité drtičce, ať se drť rychle zpracuje. Do lisu je praktické dát síťku, lépe se s tím manipuluje. O jednom starém poctivém lisu jsem psal minule.

Vylisovaný mošt je třeba nechat trochu odstát, nejlépe v chladu. Na dno klesne kal, nahoře se udělá pěna a ten poklad máte uprostřed. Suchá drť z lisu se pak dá kompostovat. Čerstvý mošt bez ošetření vydrží v chladu tak tři dny. Pak začne kvasit, což neznamená, že je na vyhození. Můžete z něj zkusit vyrobit cider, jablečný ocet nebo třeba kalvados.

Chvála věcem minulým

Je jiná doba a trh si žádá věci průměrné za ceny podprůměrné. Opravovat je drahé a tak všechno musí být na jedno použití. Vlastně už mě to ani nebaví nakupovat, vybírám z tisíce stejně průměrných produktů. Mimochodem už tohle je zajímavý posun, když se z věci stane Produkt.

Něco úplně jiného je zajít do vetešáku nebo třeba na aukro. Tam se ještě dají najít věci (kdo by ve vetšáku hledal produkty). A tak jsem před časem koupil parádní lis na ovoce.

dřevo má pamět jako slon

Loni jsem kupoval nový lis na 12l, ale nebylo to ono. Má závit ze spodu, při utahování se musí páka přehazovat, taky se musí všelijak podkládat a navíc potřebuje přišroubovat k podkladu. Je to dnes běžný lis, ale pracuje s ním těžkopádně. Lis potřebuje rám. A tak jsem věděl, že časem pořídím jiný, jen jsem nečekal, že to bude tak rychle.

V celku náhodou jsem na aukru narazil na parádní kousek. Přesně takovou konstrukci jsem chtěl. Sice nebylo jasné jak je velký, protože podle fotky se to nepozná a prodávající to nevěděl, ale risknul jsem to.
Lisu si zrovna nikdo jiný nevšiml a tak jsem ho koupil za slušnou cenu. Trochu jsem se projel někam ke Hrochovu Týnci a pak jsem ho pucoval, čistil a leštil.

Je to parádní kousek z tvrdého dřeva, s poctivým tesařským spojem, který se už dnes nedělá.

Starý poctivý spoj s kolíkem

Závit běhá jako zamlada, koš z akátu, horní deska z dubu, už se těším na letošní mošt.

Závit chodí jako hodinky

Takhle vypadá v celé kráse, jen miska zatím chybí

A takhle se koš dělá dodnes

Modrání

Letos bude hodně švestek. Na jaře, když kvetly švestky bylo slunečno a pršet začalo až když kvetly jabloně. Mám švestku, která je trochu cizinka v kraji durancií a kadlátek. Neumí čésky. Prý to je švestka bosenská, ale když jsem ji hledal podle fotek, tak bych řekl spíš srpská. Existuje několik odrůd vyšlechtěných  v Čačaku a já tipuju, že tohle bude čačanská najbolja.

Posledních pár dní na stromě

Tři roky za sebou měla tak pět švestek. Vykvetla a pak to všechno opadalo ještě zelené. Tohle páchá pilatka švesková, taková malá černá vosička. Naklade do švestek vajíčka a ten červík pak zruší i pět švestek. Nechtělo se mi strom stříkat chemicky, tak jsem hledal jak se jí zbavit. Letos jsem zkusil bílé lepové desky, to jsou plastové desky (tak A5) s lepem, na které se pilatky mají nalepit. A nalepily se. Pak jsem dával postřik z keře Quassia Amara. Jsou to piliny ze kterých se udělal takový zelený odvar. Polovina švestek opadala, polovina zůstala. Možná je to rokem a moje snažení bylo zbytečné a možná to trochu zabralo. Taky si víc hlídám co je pod stromem. Už tam nenechávám ty špatné ležet.

Švestky to jsou obrovské, medově sladké, ku přetavení ve slivovici se nehodící, zlato se z nich vyrobit nedá, od pecky nejdou - prostě nejlépe je sníst jen tak.

Několik švestek roste přímo z kmene, nejkrásnější byl ten květ

Nasávají slunce, kterého letos bylo málo. Zvlášť na severním svahu

Sušenky pro mlsouny

Neděle, odpoledne, kávička a ... žádná dobrota k tomu? To nééé.

ovesné vločky, máslo, mouka a skořice

Ke kávičce je potřeba sušenku, doma nic není, tak si ji upečeme za 10 minut. Asi nepotěším milovníky laboratorních receptů, dnes nebudou žádné gramy, tohle nechám na vás. A taky to není nic pro zdobiče, tohle je naturální, každá obludka vypadá jinak.

Takže dobrá sušenka potřebuje koření. Máme na výběr z celé řady, ale ty základní jsou skořice, hřebíček, zázvor, kardamon, vanilka či květy levandule. Hodit se může citrónová nebo pomerančová kůra, kakao, kokos nebo mleté oříšky. Takhle dostaneme mnoho variant a celý rok je co zkoušet. A až vyzkoušíte všechno, tak je tady ještě bílý pepř, koriandr nebo chilli.

Těsto vytvoříme z poloviny másla (a žádné švindlování) a mouky či ovesných vloček. Zkoušel jsem různé kombinace: samotné ovesné vločky, celozrnnou mouku, žitnou mouku, normální hladkou mouku a pokaždé to nějak dopadlo. Osladíme cukrem, karamelem nebo třeba javorovým sirupem, přidáme koření, špetičku soli a vypracujeme těsto. Těsto bude dost tuhé, z vloček spíš drobivé. Chce to ruční práci a pořádně propracovat ať se máslo rozpustí a vše se spojí dohromady. A ochutnávat. Jsou tam samé dobré věci, takže by se to dalo sníst i bez pečení :)

Co kypřicí prášek? Není potřeba. První recepty jsem dělal s jedlou sodou, pak jsem začal přidávat panáka domácího likéru, klidně to může být i becherovka, magistr nebo něco podobného. Na rozdíl od prášku do pečiva to chuť zlepší.

Z těsta pak uděláme váleček o poloměru mexického dolaru (pro měření doporučuji používat šupleru) a nakrájíme na stejně tlusté plátky. Ty naskládáme na pečící papír s dostatečným odstupem a upečeme.

Jak se pozná že jsou upečené? To je trochu zrádné, protože to vypadá dlouho jako že se nic neděje a pak máme černoušky. Navíc horké v troubě jsou měkké, tvrdnou až schladnutím.
Nedopečené sušenky jsou moučné a mají barvu téměř jako původní těsto. Přepečené už jsou tmavší a už je v nich cítit spálená mouka. A ty akorát jsou něco mezi tím :) Pokud nejsou úplně připálené, tak se dají sníst všechny.

Upečené necháme vychladnout a jde se na kávičku.

A jako inspiraci to může vypadat třeba takhle:

OVESNÉ SUŠENKY SE SKOŘICÍ A KARDAMONEM
Tyhle sušenky jsou plné zdravých věcí, nejsou moc sladké a hodí se k silné kávě. Doufám, že jsem to zvážil dobře, protože jsem to vážil jen kvůli tomu, abych to mohl napsat.

150g másla
150g jemných ovesných vloček
100g celozrnné mouky
30g skořice
půl lžičky kardamonu
trošku likéru (becherovka, magistr, ...)
dvě lžíce medu
dvě lžíce javorového sirupu

Pekl jsem 10 minut na 170C.

lépe se krájí nožem s pilkou

ten papír je docela důležitý

Jak se dělá hořčice?

Hledal jsem nálev do okurek a našel jsem hořčičné semínka. Teda alespoň v receptu, v obchodě už ne. Regály s kořením nemám moc rád, protože nemají žádný systém. Jeden výrobce, druhý výrobce, není to podle abecedy ani podle ničeho jiného. Přečíst pytlík za pytlíkem a pak zpátky a ještě jednou a fakt tam není. Uff.

ocet, med, černá a světlá hořčice

Co nemají v obchodě mají u jogínů ve Střílkách. A fakt jo, jenže měli jen černou hořčici a já tušil, že na okurky to nebude ono. "Nebyli jste u nás na kurzu? Všichni z kurzu kupují hořčici a koriandr a já to ani nestíhám doplňovat!". Že by se jogíni učili zavařovat okurky? :)

Doma jsem sedl k internetu a začal hledat. Do okurek patří opravdu bílá hořčice, ta černá se používá jen na výrobu hořčice. To jsou ty černé ďubky v kremžské hořčici. Ale zato jsem našel řadu receptů, jak se hořčice dělá a to budu muset zkusit. Jen mi chybí to bílé hořčičné semínko, a jak tak koukám na ceny tak z eshopu by to chtělo koupit raději několik kilo.

Základní recept na hořčici jsem našel na www.labuznik.com/recipe.php?ID=10342

100g hořčičných semínek,  40g moučkového cukru,  asi 1/4–1/2 vinného svařeného octa

Hořčici umeleme na makovém mlýnku, pak přidáme cukr, načež stále míchajíce přidáme svařený, studený ocet. Připravíme hustou kaši, kterou dáme na 2 hodiny uležet.
Poté přidáme tolik octa, aby byla hořčice přiměřeně hustá. Dáme ji do sklenice, vzduchotěsně uzavřeme a uložíme ji. Po 14 dnech ji můžeme upotřebit

Tohle celé bude potřeba ještě vylepšit kořením a solí, ale to už se dá domyslet, inspirace je třeba ve článku Barbařiny domácí hořčice.

pomleté světlé hořčičné semínko

Začínáme ...

Posledních pár měsíců se odhodlávám k založení nového blogu. Nového protože už jsem jeden psal, jen se mi to v životě nějak semlelo, že už nebylo o čem. Tak jsem nepsal a blog strádal.
Tentokrát bych si chtěl vzít širší téma než hudbu. Dlouho jsem hledal jak to všechno propojit, jak ty věci spolu souvisí a připadalo mi, že prostě nesouvisí.

A Dnes mě to v autě napadlo. Jel jsem z Hrochova Týnce (mimochodem báječný název pro město) a vezl jsem starý dřevěný lis, který jsem koupil na aukru. Vzpoměl jsem si na píseň od Jana Buriana, kterou vlastně přeložil z dánštiny:

MODLITBA PŘED JÍDLEM

Chléb k namazání
dej mi dnes.
V mých rukou
Setká se měkké a tvrdé
a sluneční záře másla zavalí
tmu chleba.
Dej ať se dotýkám toho z čeho žijeme
hnědého chleba, žlutého másla,
lásky

A to je ono. Tolik času trávím u věcí, kterých se ani není možné dotknout. Vymýšlím strategie, programuju, koordinuju, telefonuju, schůzuju, anylzuju, ale nějak se mě to nedotýká.
Takže můžete se těšit na zahradu, kuchyň, přírodu, asi i kousek hudby, prostě toho, co se mě dotýká.

http://www.janburian.cz/